Velvyslanec Andrew Schapiro a jeho žena Tamar Newberger hostili 29. června tradiční recepci na oslavu Dne nezávislosti, který Spojené státy slaví 4. července. Mezi hosty byl předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček, vicepremiér Andrej Babiš, poradce prezidenta pro zahraniční záležitosti Hynek Kmoníček, diplomaté a další významní hosté.
„Oslavujeme 240 let nezávislosti. Dnes chci ale spíše mluvit o myšlence, která byla pro naše otce zakladatele stejně důležitá a velký význam má obzvláště teď: provázanost. Provázanost národů a provázanost nás občanů. Je to idea, která se objevila v prohlášení nezávislosti, které končí slovy: …“navzájem si zaručujeme své životy, naše štěstí a svou nedotknutelnou čest,“ uvedl velvyslanec Schapiro ve svém projevu k hostům.
„Václav Havel měl pro tuto provázanost slovo — nazýval ji spoluodpovědností. Vztahuje se jak na jednotlivce, tak na státy. Náš svět je víc jak kdy jindy propojen a současné problémy jsou moc složité na to, aby je řešil jeden národ. Nás, ve Spojených státech, poučila zkušenost, že musíme zůstat plně angažováni společně s našimi spojenci a partnery, abychom tyto problémy společně vyřešili.“
„Tak jak Evropa čelí svým vlastním výzvám současnosti, tak se těší podpory a důvěry Spojených států víc než kdy jindy. V těchto nelehkých časech vám slibuji, že budeme pokračovat v práci s našimi evropskými partnery, abychom zajistili pokračující stabilitu, bezpečnost a prosperitu v Evropě i jejím okolí. Především jsem nesmírně šťasten, že můžeme tak úzce spolupracovat s našimi velkými přáteli, Čechy, abychom se postavili nejdůležitějším světovým výzvám.“
Celý projev si můžete přečíst zde nebo sledovat zde:
Velvyslanectví děkuje všem partnerům, kteří se na recepci podíleli. Jejich podpora byla pro úspěch akce zásadní.
Den nezávislosti slaví Spojené státy 4. července. Tohoto dne roku 1776 přijal Druhý kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, od jejíhož přijetí uplyne letos 4. července 240 let, je pro Američany nejcennějším symbolem svobody. Její autor, Thomas Jefferson, v ní vytříbeným jazykem vyjádřil přesvědčení amerického národa žít v nezávislosti na Británii, které doplnil soupisem stížností proti britskému panovníkovi, aby tak obhájil nutnost odtržení amerických kolonií od mateřské země.
„… Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. — Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svoji oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. — Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoje pravomoci upraveny takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí …“ Celý text deklarace si můžete přečíst na Archives. gov
Zajímavosti o Deklaraci nezávislosti
- Deklarace nezávislosti byla přijata dvanácti z celkového počtu třinácti původních amerických kolonií dne 4. července 1776, ale všichni delegáti ji schválili až 2. srpna 1776.
- Originál byl sepsán na pergamen, tedy zvířecí kůži speciálně ošetřenou citronem a nataženou tak, aby byla její životnost co nejdelší. Další verze Deklarace se tiskly na papír a předčítaly se nahlas na náměstích napříč koloniemi, aby se i obyvatelé, kteří neuměli číst, dozvěděli o plánovaném odtržení od Anglie.
- Deklarace nezávislosti je uložena v neprůstřelné vitríně, která obsahuje inertní argon a reguluje se v ní vlhkost tak, aby zůstal pergamen pružný. Dokument je přísně střežen.
- Do dnešního dne se dochovalo dvacet šest původně natištěných kopií Deklarace. Souhrnně se jim říká „The Dunlap Broadside,“ přičemž dvacet jedna z nich vlastní americké instituce, dvě kopie se nacházejí v Británii a tři jsou v soukromých rukou. Tyto kopie Deklarace byly vytištěny na papír v noci 4. července 1776, a pocházejí tak ze stejné doby jako původní pergamen. Díky velké oblibě, jíž se dokument mezi Američany těší, bylo v průběhu let pořízeno mnoho dalších kopií různých velikostí a formátů za účelem vystavení ve vládních a dalších úřadech a ve školních třídách napříč celými Spojenými státy.
- Autor Deklarace nezávislosti Thomas Jefferson byl členem komise kontinentálního kongresu, jíž se také říká Výbor pěti. Tato komise byla pověřena sepsáním prohlášení, které by svět seznámilo s nutností odtržení kolonií. Tvořili ji dva zástupci Nové Anglie – John Adams z Massachusetts a Roger Sherman z Connecticutu, dále dva členové ze středoatlantických kolonií – Benjamin Franklin z Pensylvánie a Robert L. Livingstone z New Yorku, a Thomas Jefferson z Virginie zastupující jižní kolonie.
- V levém dolním rohu Deklarace nezávislosti se nachází otisk ruky, jehož původ ani okolnosti vzniku nejsou známy. Víme ale, že dokument byl krátce po sepsání často přemisťován a vystavován. Snaha vyčistit otisk a další nečistoty, které se do pergamenu za dobu existence dostaly, by mohla jeho křehkou strukturu nenávratně zničit.
- Předseda kongresu John Hancock podepsal dokument o rozměrech 61.6 x 75.5 cm jako první. Po slavnostním podepsání 2. srpna 1776 byla Deklarace pravděpodobně uložena ve Filadelfii v pracovně Charlese Thomsona, který působil v letech 1774–1789 jako tajemník kontinentálního kongresu. Má se za to, že členové kongresu během nejistých měsíců a let revoluce vozili Deklaraci nezávislosti s sebou při cestách po koloniích.
- Účast na druhém kontinentálním kongresu v roce 1776 znamenala projev rebelství a zároveň představovala zradu vůči anglickému králi. Na dopadení významných rebelských vůdců proto byla vypsána odměna a rebelové si byli dobře vědomi, že podpis Deklarace znamenal dát cestě za svobodou v sázku svůj „život, bohatství a posvátnou čest.“
- Dne 13. prosince 1952 byla Deklarace spolu s Ústavou a Listinou práv formálně předána do rukou archiváře Spojených států Wayna Grovera a během slavnostní ceremonie 15. prosince 1952, které se zúčastnil prezident Harry S. Truman, byla uložena do archivu.
