Den nezávislosti (Independence Day)

Ohňostroj nad Washingtonem v roce 2013.
Ohňostroj nad Washingtonem v roce 2013.

Den nezávislosti slaví Spojené státy 4. července. Tohoto dne roku 1776 přijal Druhý kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, jímž Spojené státy uplatnily svou nezávislost vyhlášením základních práv člověka a soupisem stížností proti britské říši.

Oficiálním federálním svátkem byl Den nezávislosti uznán v roce 1941. Od té doby Američané oslavují vznik svobodných Spojených států celodenními pikniky, sportovními hrami, soutěžemi, průvody, koncerty a v závěru dne ohňostroji.

Velvyslanectví USA v Praze hostí u příležitosti Dne nezávislosti tradiční recepci, na kterou jsou zvány významné osobnosti kulturního i politického života. V době komunismu nechyběli mezi pozvanými čeští disidenti, na což vzpomínal i prezident Václav Havel v rozhovoru pro velvyslanectví:

“Američané stejně jako jiné západní ambasády mívali problém s tím, jak pozvat oficiální představitele i disidenty dohromady, protože ti oficiální říkali, že tam nepůjdou, když tam budou tamti, takže všelijak to vymýšleli, no to byly jejich starosti.“

Úryvek z Deklarace nezávislosti

„… Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. — Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svoji oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. — Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoje pravomoci upraveny takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí …“

Zajímavosti o Deklaraci nezávislosti
  • Deklarace nezávislosti byla přijata dvanácti z celkového počtu třinácti původních amerických kolonií dne 4. července 1776, ale všichni delegáti ji schválili až 2. srpna 1776.
  • Originál byl sepsán na pergamen, tedy zvířecí kůži speciálně ošetřenou citronem a nataženou tak, aby byla její životnost co nejdelší. Další verze Deklarace se tiskly na papír a předčítaly se nahlas na náměstích napříč koloniemi, aby se i obyvatelé, kteří neuměli číst, dozvěděli o plánovaném odtržení od Anglie.
  • Deklarace nezávislosti je uložena v neprůstřelné vitríně, která obsahuje inertní argon a reguluje se v ní vlhkost tak, aby zůstal pergamen pružný. Dokument je přísně střežen.
  • Do dnešního dne se dochovalo dvacet šest původně natištěných kopií Deklarace. Souhrnně se jim říká „The Dunlap Broadside,“ přičemž dvacet jedna z nich vlastní americké instituce, dvě kopie se nacházejí v Británii a tři jsou v soukromých rukou. Tyto kopie Deklarace byly vytištěny na papír v noci 4. července 1776, a pocházejí tak ze stejné doby jako původní pergamen. Díky velké oblibě, jíž se dokument mezi Američany těší, bylo v průběhu let pořízeno mnoho dalších kopií různých velikostí a formátů za účelem vystavení ve vládních a dalších úřadech a ve školních třídách napříč celými Spojenými státy.
  • Autor Deklarace nezávislosti Thomas Jefferson byl členem komise kontinentálního kongresu, jíž se také říká Výbor pěti. Tato komise byla pověřena sepsáním prohlášení, které by svět seznámilo s nutností odtržení kolonií. Tvořili ji dva zástupci Nové Anglie – John Adams z Massachusetts a Roger Sherman z Connecticutu, dále dva členové ze středoatlantických kolonií – Benjamin Franklin z Pensylvánie a Robert L. Livingstone z New Yorku, a Thomas Jefferson z Virginie zastupující jižní kolonie.
  • V levém dolním rohu Deklarace nezávislosti se nachází otisk ruky, jehož původ ani okolnosti vzniku nejsou známy. Víme ale, že dokument byl krátce po sepsání často přemisťován a vystavován. Snaha vyčistit otisk a další nečistoty, které se do pergamenu za dobu existence dostaly, by mohla jeho křehkou strukturu nenávratně zničit.
  • Předseda kongresu John Hancock podepsal dokument o rozměrech 61.6 x 75.5 cm jako první. Po slavnostním podepsání 2. srpna 1776 byla Deklarace pravděpodobně uložena ve Filadelfii v pracovně Charlese Thomsona, který působil v letech 1774–1789 jako tajemník kontinentálního kongresu. Má se za to, že členové kongresu během nejistých měsíců a let revoluce vozili Deklaraci nezávislosti s sebou při cestách po koloniích.
  • Účast na druhém kontinentálním kongresu v roce 1776 znamenala projev rebelství a zároveň představovala zradu vůči anglickému králi. Na dopadení významných rebelských vůdců proto byla vypsána odměna a rebelové si byli dobře vědomi, že podpis Deklarace znamenal dát cestě za svobodou v sázku svůj „život, bohatství a posvátnou čest.“
  • Dne 13. prosince 1952 byla Deklarace spolu s Ústavou a Listinou práv formálně předána do rukou archiváře Spojených států Wayna Grovera a během slavnostní ceremonie 15. prosince 1952, které se zúčastnil prezident Harry S. Truman, byla uložena do archivu.