Stav česko-amerických vztahů 25 let pro sametové revoluci

DOBRÝ VEČER. Rád bych poděkoval Vlaďce Votavové, ředitelce Asociace pro mezinárodní otázky, za pořádání této akce; Danielu Lošťákovi za jeho úvodní projev; a celé Asociaci pro mezinárodní otázky za to, že mi dala příležitost k vám promluvit. Mé díky patří také ministerstvu zahraničních věcí za to, že nám pro dnešní večer poskytlo tyto prostory. Pro takový rozhovor je to ideální místo.

Za pár týdnů pojedu do Washingtonu, abych se spolu s představiteli vaší vlády – v sídle mé vlády – zúčastnil mimořádné události: odhalení busty Václava Havla v budově Kapitolu. Havel se zařadí do velmi exkluzivního klubu jako jeden z mála neamerických občanů – mezi nimiž je například Winston Churchill – kterým se dostalo této pocty. Ale nebudeme si připomínat jen Václava Havla. Tato slavnostní událost připomene také 25. výročí sametové revoluce, která inspirovala bojovníky za svobodu po celém světě. A především pak bude oslavou ještě něčeho jiného: mimořádného pouta mezi Českou republikou a Spojenými státy.

Toto zvláštní pouto je založeno na společných hodnotách přinejmenším právě tak jako na pragmatických zájmech. Dnes se však někteří lidé na obou stranách Atlantiku ptají, zda je toto zvláštní pouto ještě stále užitečné. Jiní vyjadřují pochybnosti o tom, zda by v zahraniční politice měla hrát nějakou úlohu podpora lidských práv a demokracie.

A tak dnes večer – 25 let po sametové revoluci; v tomto složitém druhém desetiletí 21. století; v době, kdy svět vypadá, jako by jej zachvátil požár – dnes večer chci promluvit o pevnosti a významu našeho zvláštního vztahu, a na obranu idealismu a zásadovosti jakožto sil, které mají být vodítkem národních priorit.

Na samém začátku mi dovolte, abych se zamyslel nad otázkou, jak na tom dnes jsme. Když se my Američané podíváme na Českou republiku, vidíme zemi, která se – ve velmi krátké době – dokázala vzepnout do nejpřednější linie západních spojenců. Vidíme živoucí demokracii v samém centru střední Evropy, se silnou ekonomikou založenou na exportu, s aktivní občanskou společností a komunitou nevládních organizací a energicky pracujícím svobodným tiskem. Vidíme kulturní velmoc, která zanechává trvalou stopu v literatuře, filmu a hudbě. Vidíme významného partnera Severoatlantické aliance, která svými vojáky a odborností přispívá k zásadním misím v Mali, na Sinaji a v Afghánistánu – kde mnoho českých vojáků přineslo při ochraně svobody druhých oběť nejvyšší.

Ale snad nejdůležitější je to, že vnímáme Českou republiku jako ideového vůdce v otázkách, o něž se hluboce zajímáme: v otázkách demokracie a lidských práv. Česká republika je zemí, s níž sdílíme určitý pohled na svět – svět, v němž jsou ideje důležité, v němž jsou zásady důležité a v němž to nejlepší je vždy možné.

Nyní se však ocitáme na křižovatce. Pro někoho se stalo módou pohlížet na americký idealismus cynicky. Tatáž pohnutka vede někoho k tvrzení, že relativně malá země ve středu Evropy by se neměla snažit hrát nadměrně velkou úlohu při podpoře demokracie a lidských práv. A někteří si kladou otázku, jakou hodnotu má zvláštní pouto mezi našimi zeměmi.
Ti, kdo toto zvláštní pouto vytvořili, si však dobře uvědomovali jeho moc. Tento týden je tomu devadesát šest let, co se zrodilo demokratické Československo, založené na zásadách svobody a sebeurčení, a to díky práci prezidentů Wilsona a Masaryka. Moje vlastní rodina prožívala ve zlatém věku první republiky svůj rozkvět a moji prarodiče mluvili o té době a o tomto partnerství ještě dlouho poté, co ve Spojených státech začali nový život.

Když se nad celou Evropou začala stahovat temnota, Spojené státy bojovaly proti fašismu, na obranu hodnot a ideálů, nikoli území. Během studené války byly Spojené státy oddaným zastáncem svobody a disidentů – nejen z geopolitických důvodů, ale i z důvodů morálních. A Spojené státy kreslily hraniční čáry – vojenskou silou, když to bylo nezbytné – aby zastavily rozpínavost Sovětského svazu, protože jeho ideologie byla hrozbou pro svobodu a lidskou důstojnost. Spojené státy používaly svou sílu k tomu, aby bojovaly za zásady.

Během těchto těžkých let pro nás byli Češi zdrojem inspirace a poučení o tom, jakou moc může mít pokojné hájení demokracie a základních práv. Pražské jaro a Charta 77 byly příklady pozoruhodné odvahy, a obě hnutí byla zásadními počiny, které sehrály při podkopávání železné opony větší úlohu, než si mnoho lidí v dnešní době uvědomuje. A pak samozřejmě přišla sametová revoluce, ve které studenti a herci, básníci a spisovatelé a pak obyčejní dělníci ukázali svou sílu a svou morální autoritu a režimu, který neměl žádnou legitimitu, zacinkali klíči na rozloučenou.

Když se zhroutily zdi a když se zvedla železná opona, naše národy vystavěly na základech našich společných hodnot a společných zájmů silné partnerství. A váš prezident Havel, kterému příští měsíc vzdáme poctu, dostal příležitost uvést teorii do praxe.

Nechci tvrdit, že o těch letech vím tolik co vy, kdo jste je tu prožívali. Ale čítal jsem projevy a prohlášení prezidenta Havla o hodnotách v zahraniční politice. Jeho postoj po nástupu k moci by neměl být příliš zjednodušován nebo karikován. Havel nebyl naivní purista – naopak, napsal: „Kdo si je však jist hodnotami, v něž věří a o něž usiluje…, ten je obvykle také schopen dobře rozpoznat, jakou míru kompromisů si může při praktické aplikaci svých ideálů dovolit…” Havel paušálně nezavrhoval ani jednání nebo obchodování s národy a vůdci, kterým k dokonalosti leccos scházelo. Nesmlouvavý však byl v otázce nutnosti promlouvat nahlas – o politických vězních, politických postojích a pokroku.

Proto dnes nepodceňujte to, jak výrazně je Česká republika silným a přirozeným zastáncem demokratických hodnot. Jedním z důvodů je morální autorita – a morální dluh – jako odkaz historie, kterou jsem právě popsal. Nejméně třikrát se Československu dostalo pomoci zvenčí – při jeho vzniku v roce 1918, při jeho osvobození v roce 1945 a při podpoře disidentů v období před sametovou revolucí v roce 1989. Naproti tomu k některým z nejtragičtějších momentů české novodobé historie došlo právě tehdy, když se svět odvrátil – v Mnichově v roce 1938, do jisté míry na Jaltské konferenci v roce 1945 a během invaze vojsk Varšavského paktu v roce 1968.

Česká republika má moc využít těchto ponaučení k tomu, aby ostatním pomohla vyhnout se témuž osudu. Tím, že pomáhá ostatním, Česká republika vlastně pomáhá sama sobě. Pouze ve stabilním mezinárodním systému, založeném na principech právního státu a naplňovaném silnými demokraciemi, je možné zaručit prosperitu, mírový rozvoj a bezpečnost takové země, jakou je Česká republika.

Spojené státy již dlouho uznávají Českou republiku jako zemi, která dokáže velmi účinně podporovat demokracii a lidská práva, protože její hladký přechod k demokracii jí k tomu dává důvěryhodnost, znalosti a vážnost. Vzhledem k jedinečné historii České republiky ji země, které se nacházejí v období přechodu k demokracii, nevnímají jako potenciální hrozbu, ale spíše jako partnera.

Tato vysoká míra mezinárodního respektu a morální autorita představují cenná aktiva, která nikdy nevycházejí z módy. Také Spojené státy, jakkoli samy mají k dokonalosti daleko, byly vždy vedeny morálním kompasem, který říká, abych parafrázoval naše Prohlášení nezávislosti, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni; že všichni mají základní právo na život, svobodu a usilování o štěstí; že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svou pravomoc pouze ze souhlasu těch, jimž vládnou.
Vzhledem ke složitosti geopolitické krajiny, která nás dnes obklopuje, potřebujeme jasný postoj, který tyto sdílené hodnoty vyjadřují. Na tomto základě naše dvě země společně čelí zásadním výzvám a musí tak činit i nadále do budoucna.

O některých těchto výzvách chci stručně promluvit: Rusko, Blízký východ, obchod a podnikání a řádná správa věcí veřejných.

Začněme Ruskem. Opět máme v Rusku režim, který přímo napadá základní hodnoty západní liberální demokracie. V této věci vidím Spojené státy a Českou republiku jako silné partnery v těchto klíčových zásadách: hranice států nelze měnit pod hrozbou namířené zbraně; mít sílu neznamená mít pravdu; a politika appeasementu se nevyplácí.
Společně uvalíme na Rusko sankce za jeho agresi a společně budeme čelit lžím pravdou. Je třeba, abychom také věnovali pozornost znepokojivým trendům vývoje v Rusku, které se týkají zásahů vlády proti občanské společnosti, svobodě projevu a disentu. Když jsou disidenti umlčováni, promluvíme my, a budeme poskytovat podporu, kde se dá.

Ekonomické sankce jsou důležitou součástí strategie – nikoli jako politika a samy o sobě, ale jako nástroj k přesvědčování Ruska, aby dodržovalo mezinárodní právo. A tyto sankce fungují. Vidíme přímé a nepřímé dopady na ekonomiku Ruska a její nejvýznamnější společnosti. Zahraniční investoři se v čím dále větší míře této zemi vyhýbají. Odborníci předpovídají, že letos odteče z Ruska téměř 100 miliard dolarů kapitálu, a jejich prognózy hospodářského růstu Ruska klesly téměř na nulu. V důsledku toho ruská centrální banka ve snaze zabránit inflaci na úkor hospodářského růstu zvýšila úrokové sazby trojnásobně na 8 procent. Kurz rublu letos klesl vůči dolaru asi o 20 procent a od začátku října ruská centrální banka vynaložila na podporu své měny více než 13 miliard dolarů devizových rezerv.

Ale i v případě, že dopad by nebyl jednoduše měřitelný, musíme v sankcích postupovat společně a musíme zůstat pevní. Samozřejmě, uvalení sankcí je spojeno s určitými bolestivými důsledky. Spojené státy chápou, že nemohou od svých spojenců žádat, aby nesli ztráty vyvolané sankcemi, jestliže nejsme ochotni tak učinit my sami. Pocítili jsme to my v USA a vy jste to pocítili také.

České podniky a občané, stejně jako jejich protějšky v Americe, však jsou ochotny přijmout určitou oběť v zájmu vyšších principů. Průzkum provedený pro Českou tiskovou kancelář 16. října vedl k závěru, že téměř 70 procent českých podniků považuje sankce vůči Rusku ze strany Evropské unie a Spojených států za správný postup. Podle jiného nedávného průzkumu se 65 procent Čechů domnívá, že Rusko bude pro jejich zemi v budoucnosti hrozbou. To představuje od loňského roku nárůst o 29 procent a poprvé za patnáct let se tento podíl zvýšil nad 50 procent.

V konečném důsledku nám jde o to, aby Evropa zůstala celistvá, svobodná a aby žila v míru – právě toho jste pomáhali dosáhnout během sametové revoluce. Proto musíme zůstat neochvějní a zachovat si odvahu. Jsem přesvědčen, že společně to dokážeme.

Na Blízkém východě Islámský stát v Iráku a Levantě – ISIL – představuje napadení samého jádra našich nejzákladnějších hodnot a jasnou a vážnou hrozbu pro celý svět, nejen pro Blízký východ. Zpráva vyšetřovací komise OSN v srpnu doložila rostoucí počet případů porušování lidských práv a hrůzného násilí páchaného ISIL, včetně masových vražd, znásilňování, mučení a veřejných poprav. ISIL ukazuje, že jakoukoli skupinu, včetně umírněných sunnitů, která by mohla nesouhlasit s jeho cíli a politikami, bude postihovat pácháním zvěrstev, porušováním mezinárodního humanitárního práva, porušováním lidských práv a dalšími násilnými činy. ISIL ukládá brutální tresty, jako je ukamenování, zbičování a ukřižování. Je to hnutí, které se hrdě hlásí k odpovědnosti za únosy, zotročování, znásilňování, nucená manželství a prodej několika tisíc žen a dívek – z nichž některým je teprve 12 let. Tyto zločiny překračují veškeré definice lidské důstojnosti. Účast v postupu proti němu nemůžeme odmítnout.

S potěšením konstatuji, že naše spolupráce v této záležitosti je vynikající. Nejnovější příspěvek České republiky v podobě dodávky munice kurdským silám Pešmerga v severním Iráku prokázal odhodlání a ochotu Čechů postavit se spolu se Spojenými státy proti ISIL a my vám za to děkujeme. Je také jasné, že máme stejný názor na uplatňované zásady: musíme společně postupovat proti těmto zvěrstvům; jejich viníci musejí být pohnáni ke zodpovědnosti; a my musíme odolat protiprávní agresi.
Dovolte nyní poznámku na radostnější téma – obchod a podnikání: Před pětadvaceti lety musela česká ekonomika projít radikální transformací stejně jako další české instituce. Proces přechodu k tržnímu hospodářství nebyl vždy hladký. Ale ve velmi krátkém časovém období došlo k obrovské transformaci.

V ekonomických a obchodních záležitostech je naše partnerství snadno viditelné. Roční bilaterální obchod mezi Spojenými státy a Českou republikou dosahuje objemu více než 6 miliard dolarů a od roku 2009 se téměř zdvojnásobil. USA jsou druhým největším obchodním partnerem České republiky mimo území Evropské unie. Převážnou část tohoto obchodu tvoří výrobky s vysokou přidanou hodnotou, včetně komponentů pro jaderné elektrárny, automobily a jejich součásti a vysoce přesná zařízení. Spojené státy jsou rovněž velkým investorem v České republice; americké subjekty zde investovaly od roku 1993 přes 5 miliard dolarů.

Jsem také rád, že česká vláda je silným podporovatelem Transatlantického partnerství pro obchod a investice (TTIP). TTIP nabízí Spojeným státům a České republice obrovskou příležitost ke zvýšení jejich bilaterálního obchodu díky snížení cel a – ještě významněji – díky odstranění netarifních překážek obchodu. Zlepší ochranu duševního vlastnictví, zajistí, aby právní předpisy na ochranu zdraví a bezpečnosti byly založeny na vědeckých poznatcích, a co je snad úplně nejvýznamnější, Spojeným státům a Evropské unii v zásadě umožní stanovit pravidla světového obchodu. Komplexní dohoda o volném obchodu by mohla přinést do hrubého domácího produktu Spojených států i Evropské unie miliardy dolarů a snížit náklady pro spotřebitele v EU.

Jak všichni víme, korupce je ekonomickou zátěží pro společnosti všude tam, kde k ní dochází. Jestliže není potírána, oslabuje také instituce, které vlády potřebují k tomu, aby dobře fungovaly a reagovaly na potřeby všech občanů. Viděli jsme to na Ukrajině, kde korupce rozpoltila samotnou strukturu společnosti a podryla důvěru ve vládu, a to i na její vrcholné úrovni.

Boj proti korupci zůstává výzvou jak v USA, tak v České republice. Vládní představitelé musejí být zodpovědní za své přečiny a jsou-li shledáni vinnými, měli by být potrestáni. Od roku 1970 bylo v USA odsouzeno za korupci přibližně 25.000 volených představitelů. Chce-li národ úspěšně bojovat proti korupci, musí mít nezávislé soudnictví bez jakéhokoli vnějšího vlivu, nezávislé státní zástupce a efektivně fungující policejní složky. USA se zavázaly ke spolupráci s českými představiteli na posílení těchto kapacit prostřednictvím školení a seminářů pro soudce, státní zástupce a příslušníky orgánů vynucování práva.

Důležité je rovněž transparentní zadávání veřejných zakázek. Těšíme se na konečné provedení nových zákonů týkajících se této otázky a otázek souvisejících a nadále doufáme, že splní svůj zamýšlený účel. Tyto zákony nejsou jediným krokem, který je při potírání korupce nutný, ale bez takového rámce je boj proti korupci obecně těžší. Nuže, máme v plánu znásobit svou spolupráci s českými nevládními organizacemi v boji proti korupci a na podporu právního státu a transparentnosti. Za tímto účelem na začátku příštího roku vyhlásím konkrétní soutěž v rámci grantového programu zaměřeného na podporu české občanské společnosti při této cenné a zásadní práci.

Nyní mi dovolte, abych se vrátil ke své výchozí tezi – k myšlence našeho mimořádného vztahu. Sametová revoluce přinesla euforické období. Na počátku 90. let přijížděly do Prahy stovky Američanů, od studentů přes herce, podnikatele až po dobrovolníky z Amerických mírových sborů. Od léta roku 1990 do poloviny 90. let žily v České republice, především v Praze, desetitisíce Američanů. S místními obyvateli se dělili o své odborné znalosti a poznatky, trávili s nimi zde své životy. A Češi z nejrůznějších vrstev společnosti inspirovali tyto Američany radostným přijetím své nově nabyté svobody. Právě tyto vztahy jsou tím, co umožnilo, že dnes pracuje, studuje a žije v České republice téměř 10.000 Američanů. Právě díky těmto vztahům a dalším skutečnostem jsme toho společně tolik dosáhli.

A pokud se v mysli přeneseme o 25 let zpět, do doby těsně před sametovou revolucí, kdo by si byl dokázal představit věci, které přijdou?
Nejenže Česká republika se stane silným partnerem NATO, ale že český generál bude předsedou důležitého výboru NATO. Že americko-český bilaterální obchod – který tehdy prakticky neexistoval – dosáhne dnešního objemu více než 6 miliard dolarů. A že český trh bude jedním z nejrychleji rostoucích trhů pro americké investory. Že přejdeme od téměř nulového pohybu osob mezi našimi zeměmi ke každoročním stovkám a tisícům vzdělávacích a odborných výměnných pobytů.

A když svůj pohled obrátím do budoucnosti, na americko-české vztahy za 25 let, vidím silné transatlantické spojenectví. Vidím Českou republiku, která je pevnou oporou demokracie a stability v samém centru střední Evropy, a zemí, která významně přispívá k působení NATO. A ano, vidím Českou republiku, která je morální autoritou zastávající odvážné postoje, aby promluvila za ty, kdo promluvit nemohou.

Prezident Havel napsal na počátku roku 1990: „Těší-li se Československo dnes tomu respektu ve světě, kterému se těší, pak je to – mimo jiné – právě dík jakési základní slušnosti a humánnosti, s nimiž tu byl svržen komunismus, a dík mravní orientaci naší dosavadní zahraniční politiky.“ Časy se sice změnily, platnost tohoto sdělení však nikoli.

Česká republika má dobře rozvinuté, mezinárodně uznávané přístupy k prosazování lidských práv, podpoře demokracie a poskytování pomoci státům v přechodu. Má kvalifikované odborníky jak v rámci vlády, tak v rámci občanské společnosti, má významné zkušenosti a vysokou úroveň důvěryhodnosti. Těžce vydobytý respekt mezinárodního společenství je mocným nástrojem, který Češi mohou nadále uplatňovat při vytváření lepšího, bezpečnějšího a stabilnějšího světa s námi a pro nás všechny. Věřím, že Česká republika tak bude činit, a že Spojené státy budou v tomto úsilí stát bok po boku s vámi.

Ještě jednou děkuji Asociaci pro mezinárodní otázky a Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. Jsem velmi rád, že jsem měl tuto příležitost hovořit o silném partnerství mezi Spojenými státy a Českou republikou. Těším se na zbývající část tohoto dnešního rozhovoru a na vaše otázky.