Prezident musí být podle ústavy rodilý Američan, který dosáhl věku nejméně 35 let a nejméně 14 let trvale žije ve Spojených státech. Kandidáty na prezidenta vybírají politické strany několik měsíců před prezidentskými volbami, které se konají každé čtyři roky (v letech dělitelných čtyřmi) první úterý po prvním pondělí v listopadu.
Čtyřleté funkční období prezidenta začíná 20. ledna (původně začínalo v březnu, ale XX. dodatek z roku 1933 ho přesunul na leden) po listopadových volbách. Prezident se ujímá svých povinností slavnostním uvedením do úřadu — inaugurací, která se tradičně odehrává na schodišti Kapitolu, sídla Kongresu. Prezident skládá veřejně přísahu do rukou předsedy Nejvyššího soudu Spojených států. Text přísahy předepisuje článek II ústavy:
Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit ústavu Spojených států.
Po slavnostní přísaze obvykle následuje inaugurační projev, v němž nový prezident nastíní politiku a plány své vlády. Více o inauguraci na stránce Kapitolu.
Prezidentovy povinnosti a pravomoci
Mezi hlavní prezidentovy povinnosti patří chránit ústavu a prosazovat zákony schválené Kongresem. Aby mohl tuto povinnost plnit, stojí v čele federální vlády, která je výkonnou složkou státní moci. Kromě toho má prezident důležité legislativní a soudní pravomoci.
Výkonné pravomoci
Prezident má široké pravomoci v řízení státních záležitostí a práce federální vlády — obrovské organizace zaměstnávající několik miliónů lidí — a kromě toho má důležité legislativní a soudní pravomoci. Může vydávat výnosy, vyhlášky a nařízení, takzvané výkonné příkazy, které jsou pro federální úřady závazné. Jako vrchní velitel ozbrojených sil států může povolat do federální služby také státní jednotky Národní gardy. V době války nebo výjimečného stavu může Kongres udělit prezidentovi ještě širší pravomoci k řízení národního hospodářství a k ochraně bezpečnosti USA.
Prezident vybírá vedoucí všech ministerstev (departments), vládních agentur, úřadů a další vysoké federální úředníky. Velká většina federálních zaměstnanců je však vybírána prostřednictvím systému státní služby, který zaručuje, že jsou jmenování a postup založeny na schopnostech a zkušenostech.
Pravomoci v zahraničních záležitostech
Prezident nese hlavní zodpovědnost za styky USA s cizími státy. Prezident jmenuje velvyslance a konzuly, kteří musí být schváleni Senátem, a přijímá cizí velvyslance a jiné veřejné činitele. Spolu s ministrem zahraničí řídí všechny oficiální styky se zahraničními vládami. Příležitostně se může osobně účastnit konferencí na nejvyšší úrovni a přímých porad hlav států o hospodářských a politických problémech a o bilaterálních a multilaterálních dohodách.
Prostřednictvím ministerstva zahraničí (Department of State) je prezident zodpovědný za ochranu Američanů v zahraničí a cizích státních příslušníků v USA. Prezident rozhoduje o uznání nových států a nových vlád a vyjdednává smlouvy s jinými státy, které jsou pro Spojené státy závazné po schválení dvoutřetinovou většinou Senátu. Prezident může uzavírat s cizími mocnostmi také „vládní dohody“, které nepodléhají schválení Senátem.
Legislativní pravomoci
Prestože ústava stanoví, že „veškerá zákonodárná moc“ náleží Kongresu, má prezident jako tvůrce veřejné politiky významnou legislativní úlohu. Může vetovat kterýkoliv návrh zákona schválený Kongresem, a pokud proti tomu nehlasují dvě třetiny v obou sněmovnách, návrh jako zákon neprojde. Mnoho návrhů zákonů, jimiž se Kongres zabývá, vzniká z podnětu výkonné složky.
Ve výroční zprávě (State of the Union) a zvláštních zprávách Kongresu může prezident navrhnout zákony, které považuje za nutné. Kdyby Kongres odložil projednávání těchto návrhů, má prezident pravomoc svolat zvláštní zasedání. Kromě toho může prezident jako hlava politické strany a představitel vlády USA ovlivňovat veřejné mínění, a tím také zákonodárné jednání v Kongresu.
Pro zlepšení pracovních vztahů s Kongresem zřídili prezidenti v nedávné době v Bílém době Kancelář pro styky s Kongresem. Prezidentovi spolupracovníci sledují všechny důležité legislativní kroky a snaží se přesvědčit senátory a poslance obou stran, aby podporovali vládní politiku.
Soudní pravomoci
Mezi prezidentovy ústavní pravomoci patří jmenování důležitých veřejných činitelů; jmenování federálních soudců včetně Nejvyššího soudu podléhá schválení Senátem. Další významnou pravomocí je udělení plné nebo podmínečné milosti každému, kdo byl odsouzen pro porušení federálního zákona s výjimkou vlastizrady. Pravomoc prominout trest byla rozšířena také o moc zkrátit dobu věznění nebo snížit pokutu.
