Velvyslanectví Spojených států sídlí v Schönbornském paláci (dříve Colloredovském) na Malé Straně v Praze, na Tržišti 15.
Historie Schönbornského paláce
Raně barokní palác koupil v roce 1919 od Carla Johanna Schönborna první americký velvyslanec v Československu Richard Teller Crane, syn amerického milionáře Charlese Richarda Cranea, který byl přítelem T. G. Masaryka (a později tchánem Jana Masaryka) a sehrál důležitou roli při vzniku Československa. V roce 1902 pozval profesora T. G. Masasyka přednášet do Chicaga, a protože byl nadšeným slavistou, seznámil Masaryka se slovanskými komunitami na americkém středozápadě. A byl to Charles Richard Crane, kdo zprostředkoval setkání T. G. Masaryka s prezidentem Woodrowem Wilsonem, u něhož Masaryk našel podporu pro nový československý stát.
Richard T. Crane koupil palác od posledního šlechtického majitele za 117 000 dolarů. Tato z dnešního pohledu pohádková cena měla své prozaické důvody — nedostatek reprezentačních prostor a mnoho nájemníků (80 pokojů ze 100 bylo pronajato). Po návratu do Washingtonu nabídl Richard Crane palác americké vládě, která ho v roce 1924 koupila za 125 000 dolarů a upravila na zastupitelský úřad a sídlo amerických velvyslanců.
Za 2. světové války byl palác ve správě švýcarského zastupitelství, které se o něj příliš nestaralo. Po válce Američané palác převzali v neutěšeném stavu, což byl zřejmě důvod, proč americký velvyslanec Laurence A. Steinhardt hledal reprezentativnější rezidenci. V září 1945 si pronajal od vilu po rodině Otto Petscheka v Praze 6 — Bubenči, kterou americká vláda v roce 1948 odkoupila.
Od roku 1945 slouží Schönbornský palác slouží pouze jako úřad, který je přístupný pouze zaměstnancům a pozvaným návštěvníkům velvyslanectví.
Colloredovský palác
Jeden z nejvýznamnějších pražských raně barokních paláců vznikl na místě pěti renesančních měšťanských domů, které byly zničeny během třicetileté války (1618–1648), kdy Malou Stranu obsadilo vojsko švédských dobyvatelů. V polovině 17. století zakoupil pozemky hrabě Rudolf Colloredo-Waldsee (1585–1657), velkopřevor maltézského řádu a rakouský generál, který jako vojenský velitel pražské posádky ubránil v roce 1648 Staré Město pražské před vpádem švédských vojsk. Palác nechal postavit v letech 1643–1656. V roce 1660 založil okolo paláce rozsáhlou terasovou zahradu umístěnou v petřínském svahu, která vznikla na místě staré vinice. Na jejím vrcholu byl postaven raně barokní zahradní gloriet.
Palác se zahradou patřil v druhé polovině 17. století mezi nejproslulejší a nejvyhledávanější pražské stavby, jak dokládají deníky kardinála Harracha i cestovní deníky zahraničních návštěvníků Prahy. Zahrada byla ve své době pověstná jak svou uměleckou výzdobou, tak překrásnou vyhlídkou na Hrad a na Prahu. Gloriet byl oblíbeným místem pozorování ohňostrojů pořádaných na Vltavě v prostoru dnešní Kampy.
Autorství původního raně-barokního paláce lze připsat italskému architektu Giovannimu Pieronimu, který se jako pražský pevnostní stavitel s Colloredem velmi dobře znal.
V letech 1715–1718 nechal palác přestavět významný habsburský diplomat Jeroným Colloredo-Waldsee. Na úpravách a výzdobě ve vrcholně barokním stylu se podíleli architekti Giovanni Battista Alliprandi, Bartolomeo Scotti a posléze zřejmě i J. B. Santini. Jednalo se především o přestavbu uličního průčelí s důmyslným prokomponováním klenáků v jednotlivých patrech paláce. Avšak uliční průčelí nese typické architektonické znaky spíše Santiniho tvorby (klenáky, frontony), proto je přestavba paláce připisována právě tomuto významnému českému architektovi italského původu. Klíčové změny interiérů i zahrad jsou dílem Alliprandiho (1720). Z těchto úprav se v paláci dochovalo několik štukových stropů, které lze podmíněně připsat Giacomu Antonimu Corbellinimu.
Franz Kafka o Schönbornském paláci
Později se v paláci se postupně prostřídalo několik šlechtických majitelů. V roce 1794 palác koupila hraběcí rodina Schönbornů, podle které nese palác své jméno. V roce 1910 začali Schönbornové pokoje v paláci pronajímat. Jedním z nejslavnějších nájemníků byl Franz Kafka, který si v roce 1917 pronajal na několik měsíců dva pokoje. V dopise své tehdejší snoubence Felice Bauerové napsal:
„Vešel jsem do realitní kanceláře, kde mi téměř okamžitě řekli o bytě v jednom z nejhezčích paláců. Dva pokoje, předsíň, z níž jedna polovila byla upravena jako koupelna. Šest set korun za rok. Byl to jako splněný sen. Šel jsem tam. Pokoje vysoké a krásné, červené a zlaté, skoro jako ve Versailles. Čtyři okna do klidného schovaného dvora, jedno okno do zahrady. Jaké zahrady! Když vejdeš do brány paláce skoro neuvěříš, co vidíš. Skrz vysoký oblouk druhé brány lemované karyatidy vidíš zahradu svažující se pomalu a majestátně, krásně rozdělenou rozvětveným kameným schodiště.
Ale byt má jednu malou chybu. Bývalý nájemník, mladý muž žijící odděleně od své manželky, v něm žil se svým sluhou jen několik měsíců, a náhle byl přesunut (je státní zaměstnanec) a musel opustit Prahu. V tom krátkém čase už ale invesoval do bytu hodně a nechce ho dát jen tak. Hledá někoho, kdo může alespoň částečně zaplatit náklady na zavedení elektřiny, vybavení koupelny, zavedení telefonu a velký koberec na zdi. Já jsem ten někdo nebyl. Chtěl (a určině ne mnoho) šest set padesát korun. To pro mě bylo moc, a také přehnaně vysoké studené pokoje byly na můj vkus moc luxusní. A navíc stejně nemám žádný nábytek. To byly další věci, které jsem vzal v úvahu.
Nicméně, ve stejném paláci byl ještě jeden byt, který pronajímá přímo správce paláce, ve třetím patře, docela nízké stropy, výhled do úzké ulice s Hradčany kousek před okny. Přátelštější, lidštější, skromně zařízený – jedna mladá hraběnka v něm žila jako host, zřejmě s celkem skromnými nároky. Vybavení odpovídající mladé dívce tam ještě bylo. Obával jsem se, jestli je ještě k mání. To mě činilo trochu zoufalým.”
Do Schönbornského paláce se Franz Kafka nakonec přistěhoval, ale fakt, že pokoje nebyly v zimních měsících dostatečně vytopeny, zřejmě přispěl k rozvinutí tuberkulózy a Kafka se z paláce odstěhoval do sanatoria.
Zahrada Schönbornského paláce a gloriet
Za palácem se rozléhá terasovitá zahrada italského typu s rozlohou 2,68 ha a sedmiakrový sad. Zahrada vznikla na místě původní petřínské vinice.
Zvláštností zahrady je jezdecké schodiště vedoucí z terasy do paláce. Hrabě Colloredo-Waldsee ztratil v bitvě u Lutzenu nohu (16. listopadu 1632), a proto si nechal postavit schodiště se speciálním sklonem vedoucí na první zahradní terasu, aby mohl jezdit na koni přímo do paláce.
Na barokní úpravě zahrady se podepsali J. B. Santini-Aichel a G. B. Alliprandi.
Za Schönbornů dostala zahrada působivější krajinářský vzhled.
Zahrada je rozdělená do dvou teras a vrcholí glorietem — zahradním letohrádkem s otevřenými arkádami, na němž vlaje vlajka USA. V dobách komunismu byl gloriet se vztyčenou americkou vlajkou symbolem svobody a demokracie.
Vyhlídkový pavilon nechal postavit v 17. století na místě bývalého viničního domku Rudolf Colloredo-Waldsee. Architektem byl Giovanni de Galliano Pieroni (1586–1654), který se jako pražský pevnostní stavitel s Rudolfem Colloredo-Waldsee dobře znal.
Na střeše glorietu je malá místnost s okny do všech čtyř stran. Její strop je pokryt malbami z doby kolem poloviny 17. století, jejich autorem je pravděpodobně Anton Stevens (Antonín Stevens ze Steinfelsu, 1618–1672), který pracoval i v blízkém Strahovském klášteře.
V srpnu 2013 byl gloriet nasvícen duhovými barvami na podporu festivalu Prague Pride (12. až 18. srpna 2013).
Popis paláce
Palác tvoří čtyři křídla ležící okolo tří nádvoří. Stavba má zvýšené přízemí, dvě podlaží a na střeše vyhlídkový altán. Nejstarší a nejzdobnější částí stavby je uliční průčelí, které nese mnohé Santiniho znaky (frontony). Avšak ve srovnání s dalšími Santiniho malostranskými paláci působí právě Schönbornský palác dojmem určité střídmosti a strohosti. Autor záměrně použil velmi úsporně štukové výzdoby uliční části aby vytvořil kontrast mezi bohatou štukovou dekorací v prostoru nádvoří.
Nádvoří paláce je zdobeno dekorativními lištami okolo oken s ornamentálními hlavami a girlandami v barokním slohu. Tato část byla doplněna plastickou výzdobou portálu. Z vnějšího průčelí byla přenesena raně barokní sochařská výzdoba do portálu vjezdu z nádvoří. Jedná se o dvojící atlantů (karyatidy) od neznámého autora (možné autorství M. B. Braun).
Celkem má více než sto místností, mnohé z nich s původními damaškovými tapetami a ozdobným štukem. Místnosti v prvním patře mají stropy vysoké více než 30 stop.
Okrytí renesančních stropů
V červenci 2001 byly při rekonstruci konzulárního oddělení odkryty stropy z období pozdní renesance. Veškeré stavební práce byly ihned zastaveny a konzultace s historiky umění ukázaly, že se jedná o významný nález umění, které palác zdobilo na počátku 17. století, kdy byly barevné malby na dřevěných stropních kazetách důležitým estetickým prvkem. Byl vypracován plán pro odkrytí a konzervaci stropů a v roce 2006 byly restaurovány.
Restaurované stropní kazety, na kterých je znázorněna vojenská výzbroj, císařská orlice a znak, jsou k vidění místnosti služeb pro americké občany. Vzácností je jedna z rohových kazet u oken, na níž je vidět značka umělcova cechu a jeho iniciály. Směrem od uliční strany hlouběji do budovy, pravděpodobně do soukromějších komnat, jsou malby dekorativnější a objevují se v nich květinové, zvířecí a figurální motivy.
Obliba těchto malovaných motivů postupně klesala a za vlády Marie Terezie se dřevěné kazetové stropy přestaly používat úplně. Císařovna přikázala, aby všechny dřevěné stropy byly překryty omítkou kvůli požární bezpečnosti. Z nálezu vzkazu v láhvi, který je vystaven u vstupu do budovy velvyslanectví, vyplývá, že tyto dřevěné stropy byly omítnuty kolem roku 1805.
